Martin Wickramasinghe

Lama Hewage Don Martin Wickramasinghe (29. května 1890 – 23. července 1976) je všeobecně považován za otce moderní sinhálské literatury. Narodil se v pobřežní vesnici Koggala v Jižní provincii a povstal z besedných poměrů, aby se stal jednou z nejplodnějších intelektuálních osobností v kulturní historii Srí Lanky. Byl oceněn MBE za svůj přínos literatuře a jeho dílo je dodnes studováno na školách a univerzitách po celém ostrově – a překládáno do jazyků daleko za hranicemi sinhálštiny.

Co udělalo Martina Wickramasingheho významným v srílanské literatuře?

Hlavním zájmem Wickramasingheho byla identita – hledání kulturních kořenů ve společnosti procházející rychlými změnami. Psal více než šest desetiletí a zkoumal, jak se srílanský venkovský život, buddhistické hodnoty a společenské struktury přetvářejí vlivem modernity a kolonialismu. Jeho romány se neuchýlily do nostalgie; aplikovaly současné myšlení z přírodních věd, lingvistiky, filozofie a srovnávacího náboženství na otázky, které byly hluboce lokální.

Zatímco dřívější sinhálská próza se silně opírala o klasické či náboženské formy, Wickramasinghe představil naturalistický narativní styl, díky němuž se fikce stala přístupnou běžným čtenářům. Tato změna sama o sobě ospravedlňuje jeho postavení v literárním kánonu. Jeho vliv lze vysledovat u prakticky každého seriózního sinhálského romanopisce, který na něj navazoval.

Které romány Martina Wickramasingheho jsou považovány za povinnou četbu?

Jeho tvorba se rozprostírá přes více než šedesát let a zahrnuje rané romantické příběhy až po psychologicky komplexní pozdější díla. Mezi nejčtenější a nejdiskutovanější tituly patří:

• Leela (1914) — jeho debutní román, který ustavil jeho naturalistický hlas.
• Gamperaliya (The Uprooted / Changing Village) (1944) – možná jeho nejoslavovanější dílo, sledující rozpad tradiční vesnické rodiny pod ekonomickým a sociálním tlakem
• Madol Doova (Mangrove Island) (1947) – příběh o dospívání odehrávající se v lagunách jižního pobřeží, široce považovaný za román pro mladé dospělé.
• Yuganthaya (Konec Éry) (1949) — druhá část sociální trilogie započaté dílem Gamperaliya
• Viragaya (Devoid of Passions) (1956) — filozofický román zkoumající protagonistu, který se stahuje od pozemských tužeb; často uváděn jako jeho mistrovské dílo
• Kaliyugaya (Doba zkázy) (1957) — dokončení trilogie Gamperaliya
• Bhavatharanaya (Siddhartha's Quest) (1973) — pozdní dílo meditující nad životem Buddhy

Gamperaliya, Yuganthaya a Kaliyugaya tvoří trilogii, která byla adaptována jak pro film, tak pro jeviště, čímž získal Wickramasinghe publikum daleko přesahující čtenáře literární fikce.

Prohlédněte si všechny knihy autora Martin Wickramasinghe v nabídce Lakpura, v sinhálštině i v anglickém překladu.

Jaké další formy psaní Martin Wickramasinghe tvořil?

Jeho tvorba se rozšiřovala daleko za hranice románu. Psal sbírky povídek, hry a rozsáhlé literárněkritické a kulturní eseje – dílo, které odráží jak šíři jeho znalostí, tak i jeho přesvědčení, že kritika je nedílnou součástí tvorby.

Vybrané sbírky povídek:

• Geheniyak (Žena) (1924)
• Magul Gedara (Svatba) (1927)
• Apuru Muhuna (The Strange Face) (1944)
• Vahallu (Pouta) (1951)

Hry:

• Chithra (1940)
• Mayuri (1944)
• Vijitha (1952)

Eseje a literární kritika (výběr):

• Sinhala Sahitya Katha (Sinhala Literary Essays) (1932)
• Sahitya Shiksha 1 & 2 (Essays on Literature) (1936, 1938)
• Sinhala Sahityaye Negima (Landmarks of Sinhala Literature) (1945)
• Sahitya Kalava (Umění literatury) (1950)
• Kavya Vicharaya (Sinhala Poetry: A Critical Review) (1954)
• Bana Katha Sahitya (Buddhist Folk Literature) (1955)

Jeho kritické psaní nebylo pouhou akademickou záležitostí; argumentovalo konkrétními směry, kterými by se sinhálská literatura měla ubírat, čímž se stal stejně vlivným teoretikem, jako byl praktikem.

Kde se mohou návštěvníci dozvědět více o Martinu Wickramasingheovi na Srí Lance?

Lidové muzeum Martina Wickramasingheho v Koggale, poblíž Galle na jižním pobřeží, je hlavním místem věnovaným jeho památce. Komplex zahrnuje jeho dům z dětství, lidové muzeum s rozsáhlou sbírkou tradičních srílanských artefaktů a výstavy o jeho životě a díle. Nachází se v blízkosti lagunového systému Madu Ganga, což z něj činí přirozenou zastávku na jakémkoli itineráři po jihu.

Muzeum je široce považováno za jednu z nejpromyšlenějších kulturních institucí na Srí Lance mimo Colombo. Přitahuje jak literární návštěvníky, tak ty, kteří se zajímají o tradiční sinhálskou materiální kulturu – sbírky nástrojů, předmětů domácnosti a řemeslných nástrojů vystavených nabízejí hmatatelný záznam venkovského světa, který formoval fikci Wickramasingheho.

Jak se dílo Martina Wickramasingheho vztahuje k současné srílanské kulturní identitě?

Wickramasinghe psal v době, kdy Srí Lanka – tehdejší Ceylon – směřovala k nezávislosti a potýkala se s otázkami, jak by mohla vypadat moderní sinhálská identita. Jeho trvání na zakotvení literatury v prožité zkušenosti, a nikoli v koloniální napodobě nebo nekritickém tradicionalismu, dalo sinhálskému psaní směr, který převážně sleduje dodnes.

Jeho vztah k buddhismu nebyl zbožný, ale filozofický a komparativní – buddhistické myšlenky stavěl do souvislosti se západní vědou a sociologií, což byl přístup skutečně neobvyklý pro jeho dobu. Díky tomu jsou jeho kritické a filozofické eseje stejně relevantní pro odborníky na náboženství a kulturu jako pro studenty literatury.

Romány Wickramasingheho jsou dodnes povinnou četbou na srílanských středních školách a zejména trilogie Gamperaliya zůstává referenčním bodem v diskusích o venkovských změnách, kastách a ekonomické mobilitě na ostrově. Návštěvníci, kteří si přečtou alespoň jedno z jeho přeložených děl před cestováním jižními vesnicemi, které popsal, zjistí, že je krajina o to bohatší.

Jsou díla Martina Wickramasingheho dostupná v anglickém překladu?

Několik jeho hlavních románů bylo přeloženo do angličtiny a verze jsou dostupné prostřednictvím srílanských nakladatelů a některých mezinárodních knihkupectví. Viragaya a Gamperaliya jsou tituly, které jsou v překladu nejčastěji k dispozici. Madol Doova byl také přeložen do angličtiny a zůstává populární mezi mladšími čtenáři. Pro odborníky jeho eseje o historii sinhálské literatury nabízejí přístupný vstup do jeho kritického myšlení, i když je obtížnější je sehnat mimo Srí Lanku.